Komentář k přijaté koncepci rodinné politiky

 

Zapomíná se, že požadavek formulace očekávání vůči rodině a použití hledisek rodinné politiky není v rozporu s potřebami politiky zaměstnanosti. Naopak. Umožňuje budoucí kvalitní fungování trhu práce, protože vytváří optimální podmínky pro společenský potenciál kvalifikovaných, rodinnou výchovou formovaných osobností.

Co z uvedeného zorného úhlu chybí ve stávající podobě státní rodinné politiky?

  • Ocenění stability rodinného soužití
  • Ocenění nezastupitelnosti rodinné výchovy
  • Více času pro rodinu
  • Pozornost blízké budoucnosti ovlivněné demografickými změnami

Koncepce ve snaze nediskriminovat žádnou formu rodinného soužití odmítla ocenit to, co je pro stát nezbytné. Totiž stabilita - a rodina, která ji nenahraditelným způsobem spoluutváří.  Autoři koncepce jakoby nepřipouštěli, že určité formy rodinného soužití jsou pro společnost objektivně výhodné, aniž by se měla omezovat pomoc sociálně potřebným.  Analýza opomíjí fakt, že 76% rodinných soužití je tvořeno úplnými rodinami a že, i přes nezájem státu, je téměř 88% těchto rodin založeno na manželství rodičovského páru. V kapitole o asistované reprodukci je dokonce zpochybňováno, že je v nejlepším zájmu dítěte, aby (alespoň) znalo svého otce i matku.

Naprosto nepochopitelné je, že v celé koncepci chybí zmínka o důležitosti rodinné výchovně-vzdělávací péče. Úsilí se zaměřuje výlučně na rozšíření nabídek nerodičovské kolektivní péče, na urychlení návratu matek na trh práce a na zmírnění dopadu péče na rodinný rozpočet.   

Zřejmě proto jsou přijímána téměř bez povšimnutí zjištění o tom, že Česká republika má nejvyšší zaměstnanost matek šesti až čtrnáctiletých dětí v Evropě. V kontextu opakovaně kritizované nízké zaměstnanosti žen s malými dětmi působí tato nevšímavost dojmem, že by bylo (vzhledem k nízké nabídce zkrácených úvazků) přijatelnější, kdyby se nejvyšší měrou zaměstnanosti vyznačovaly i matky nejmenších dětí.

Z pohledu udržitelného rozvoje je dalším nedostatkem koncepce, že se nevěnovala pozornost opatřením, která by zohledňovala dopady stárnutí na populaci a změny rodinných přání nastupující generace.

Vzhledem k tomu, že koncepce opomíjí tyto závažné otázky, zbývá otázka neméně zásadní: opravdu je nutné rezignovat na snahu pojmenovat klíčové problémy současnosti, odstraňovat jejich příčiny a přijímat politická rozhodnutí k jejich změně? 

Marie Oujezdská. Národní centrum pro rodinu

Štítky: Rodinná politika Koncepce rodinné politiky

  • Přečteno: 120