Velmi těsné přijetí Koncepce vystihuje její rozporuplnost. Nereflektuje skutečné potřeby společnosti a z nich vyplývající očekávání od rodiny, totiž stabilitu soužití a kvalitní výchovu mladé generace. Neoceňuje skutečnost, že většina rodin tato očekávání naplňuje.

Snaha o zvyšování výdajů na mladé rodiny je na jedné straně pochopitelná, ale nelze ji pochopit při pohledu na reálné příjmy rodin, kdy rodiny s malými dětmi mají v porovnání s rodinami se staršími dětmi nejvyšší příjmy. Potěšující je, že žádné z problematických navržených opatření se nestalo dosud zákonnou normou a v tomto volebním období se již tak nestane. Pojem „státní koncepce“ vzbuzuje očekávání prezentace záměru zásadního významu. Je proto obvyklé, že koncepce vychází z analýzy stavu, v případě rodinné politiky ze Zprávy o rodině. Překvapí proto, když úvodní kapitola bez bližšího vysvětlení zmiňuje, že Zpráva byla vytvářena paralelně s koncepcí a nikoliv před ní, a v dalším textu se na ni neodvolává.  Výsledný dokument se mimo to tak málo zabývá příčinami popisovaných jevů, až to budí dojem, že cílem navržených opatření není ve skutečnosti tyto jevy eliminovat, ale pouze odpovídat na převládající poptávku občanů po populárních opatřeních. V šestistránkové analýze, která je součástí koncepce, je popsána řada současných negativních rodinněpolitických trendů (zvyšující se nestabilita soužití rodičovského páru, odkládání rodičovství a s ním související klesající plodnost i porodnost). Navržená opatření ale nejsou zaměřena na odstraňování jejich příčin.

Navzdory tomu, že jednotlivá opatření koncepce (jako zvýšení přídavků na děti, rozšíření nároku na porodné nebo volno na péči o rodinného příslušníka) mohou přinést dílčí pozitivní změny, koncepce jako celek má zásadní nedostatek:  absenci jakýchkoli očekávání ze strany státu adresovaných rodině jako takové. Koncepce se pouze ptá na očekávání či potřeby rodiny, přičemž je dopředu, bez použití hlubší analýzy stavu, účelově formuluje zcela v duchu zadání OECD. Místo rodinně politického hlediska je použito hledisko politiky zaměstnanosti: „více podporovat finanční zabezpečení rodin s malými dětmi, poskytovat kvalitní, místně a finančně dostupné veřejné služby péče o děti, podporovat sdílení péče o děti a další závislé členy rodiny mezi ženami i muži, podporovat legislativní i nelegislativní opatření k zabezpečení rovných příležitostí mezi muži a ženami, rozvíjet flexibilní formy práce, apod.“