14. 11. 25 v 11:11
Zdroj:
https://www.laityfamilylife.va/content/dam/laityfamilylife/Eventi/IICongressoPastoraleAnzian2025/TestixSito/IIANZIANI_Tedeschi_IT_DEF.pdf
„Jak se může člověk narodit, když je starý?“ — tato otázka, kterou Nikodém klade Ježíšovi,
zní na pozadí katechezí o stáří papeže Františka. Ve skutečnosti jde o otázku, která se netýká jen seniorů, ale odhaluje, jak chápeme život, který nám byl darován. Papež František k tomu říká:
„Nikodémova námitka je pro nás velmi poučná. Můžeme ji totiž obrátit, ve světle Ježíšových slov, v objev poslání, které je vlastní stáří. Stáří totiž není překážkou pro zrození shůry, o kterém mluví Ježíš, ale stává se vhodným časem k jeho prohloubení.“
Znovuzrození shůry je výzvou nejen pro Nikodéma, ale pro každého muže i ženu.
Katecheze o stáří, které papež František vedl od 23. února do 24. srpna 2022,
se týkají nás všech a osvětlují hlubokou moudrost našeho přítomného i budoucího života.
Jak připomněl papež Lev XIV., představují skutečného pastoračního průvodce, podle kterého se můžeme orientovat. Papež František je vůbec prvním pontifikem, který se tématem stáří zabýval v katechezích, tedy ve výkladu víry – a tak sám ztělesňuje ideál staršího člověka, který předává dalším generacím poklad své víry jako osobní životní zkušenost.
Globální stárnutí populace je jedním z charakteristických rysů epochální změny, kterou prožíváme, a papež František s prorockou citlivostí ukazuje, že jde o jeden ze „znamení doby“, které je třeba vykládat ve světle víry. Sám mluví o novosti v tomto dlouhém soužití generací – a možná právě novým faktem je, že mnozí starší lidé jsou ještě fyzicky aktivní,
mají pocit, že mohou společnosti ještě mnoho nabídnout, a přesto se ocitají na okraji.
Jde o širokou skupinu lidí, kteří hledají smysl svého života a potřebují být evangelizováni.
Proto papež František v katechezích nehovoří o „projektech pomoci“, ale o „projektech existence“. Katecheze jsou tak v tomto smyslu „průvodcem“ pro tuto hlubokou existenciální otázku. Kde hledat obsah a význam, které dávají životu smysl? Jaký „projekt existence“ dnes církev nabízí seniorům? To jsou otázky, které katecheze kladou ve světle víry, která se vždy ptá na život a svět v perspektivě Božího slova.
Z katechezí vyplývá, že senior není objektem katecheze, ale jejím aktivním subjektem:
svým životem má úlohu předávat víru mladším, což je dar, který má církev znovu objevit. Papež František říká: „Stáří je darem pro všechny věkové etapy života.“
Z katechezí o spiritualitě seniorů vystupují různá témata – paměť a předávání víry,
něha a soucit, modlitba a dialog mezi generacemi. Samotná struktura katechezí
se opírá o četbu biblických postav. Bible nepředkládá ideální obraz starce –
staří lidé v Písmu jsou muži a ženy jako všichni ostatní: se svými slabostmi, pochybnostmi, otázkami a problémy. Smysl své existence nacházejí ve vztahu s Bohem a v rámci dějin a společenství lidu.
Jako Nikodém jsou to lidé hledající, kteří mohou najít odpověď pouze tehdy, když přestanou být „učiteli Izraele“ a otevřou se tomu, co Bůh nabízí: znovuzrození shůry. A to není snadné, protože – jak říká papež – existuje „anestezie duchovních smyslů“, rozšířená v kultuře, která si pěstuje iluzi věčného mládí. Tato necitlivost se netýká jen víry, ale i soucitu, hanby, věrnosti, něhy a zodpovědnosti. A právě stáří se stává první obětí této ztráty citlivosti.
Papež uzavírá: „Dnes potřebujeme více než kdy jindy stáří vybavené duchovními smysly.“
Ve svých katechezích pak rozvíjí tři klíčové pojmy – dvě služby a jedno „učení“:
službu vděčnosti, službu očekávání a magisterium křehkosti.
Služba vděčnosti připomíná uzdravení Petrovy tchyně: vděčnost starších za dary Boží,
které ve svém životě obdrželi, přináší společenství radost a víru. Zároveň vybízí, aby církev stavěla seniory do středu pozornosti a podporovala vzájemné návštěvy a vztahy mezi mladými a starými jako most spásy a štěstí.
Služba očekávání se týká schopnosti žít v čase, kdy se vše děje rychle. Stáří může být školou trpělivosti, schopnosti čekat a důvěřovat Bohu. Vede k hlubšímu pochopení věčnosti – ne jako nekonečného času, ale jako kvality lásky, která přesahuje život a smrt.
Nakonec magisterium křehkosti – učení, které svět potřebuje možná nejvíc. Ve společnosti, která oslavuje sílu a výkon, připomíná papež František, že právě křehkost je místem, kde se rodí skutečné lidství. „Nestydět se za stáří, neskrývat slabost – to je lekce pro nás všechny,“ říká papež František. Toto učení otevírá cestu k proměně civilizace, která se musí učit žít z péče, soucitu a vzájemnosti.
Znovuzrodit se shůry tedy znamená i přijmout vlastní křehkost, učit se solidaritě a nebát se závislosti na druhých i na Bohu. Být nablízku starým lidem se tak stává školou víry i lidství,
protože v jejich přítomnosti se zrcadlí to, co znamená být opravdu člověkem.
