Katecheze č. 1

Povolání od Boha

Pojem „povolání“ je odvozen od slovesa „volat“. Pro každého člověka je prvním Božím povoláním stát se jeho dítětem skrze svátost křtu.

Někteří pokřtění jsou povoláni, aby svůj život odevzdali Bohu skrze zasvěcení se jako kněží nebo řeholní osoby, a jiní jsou povoláni, aby se Pánu odevzdali skrze svátost manželství. Manželský život je tedy také povolání, odpovědí na Boží volání.

Jméno

Zvyk oslovovat se navzájem jménem je v našich rodinách běžný, zvláště pokud je tvoří i děti. Výběr jména dítěti, kterým se pak oslovuje po celý život, je pro rodiče nesmírně důležité rozhodnutí.

Existuje mnoho důvodů, pro které se konkrétní jméno vybere. Někdy je to jméno, které se v rodině dědí po generace, jindy jméno světce, jehož rodiče obzvlášť ctí, anebo jméno osoby, která rodičům nějak významně zasáhla do života. Pro každého člověka je jméno jakousi vizitkou, jíž se představuje světu. Vlastně už samo o sobě vypovídá o člověku mnohé.

Osamělost

Když se nám stane, že mluvíme s někým, jehož jméno si nevybavujeme, je to známka toho, že jsme se s danou osobou skutečně nepropojili. Největší noční můrou pro člověka je, že na něj nikdo nepamatuje. Pocit osamělosti, který z toho pramení, vychází především z dojmu, že na člověka nikdo nemyslí, nikomu nechybí. Dlouhé období lockdownu, které máme za sebou, se pro mnohé stalo časem extrémní osamělosti – zejména pro starší lidi a pro ty, kdo z nejrůznějších důvodů zažívají obtíže a strádání osamoceného života.

Jsme povoláni

Zvuk našeho jména zní naším domovem často. Rodiče například na své děti volají, aby je ráno probudili, aby zjistili, kde se jejich potomci zrovna nacházejí, aby je pobídli k plnění povinností a také aby jim projevili svou lásku.

Předstírat, že neslyšíme toho, kdo nás volá, je strategie, kterou všichni velice dobře známe. Odpovídá specifickému postoji nechtít se s dotyčnou osobou nijak zaplést.

To, že nás někdo zavolá, je jasný signál. Někdo ví, že existujeme, a zajímá se o náš život. Toto volání, a tedy pozvání navázat s dotyčným vztah, můžeme buď přijmout, anebo odmítnout.

Bůh nás volá jménem

Úryvek z listu sv. Pavla nám zjevuje, že jsme všichni povoláni, že Bůh Otec zná a povolává každého z nás:

„On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu“ (2 Tim 1,9–10).

Bůh nás povolal před dávnými věky. Lidé nás volají jménem, které nám dali rodiče. A tímto jménem nás volá také sám Bůh.

Bible nám na několika místech zřetelně připomíná, že Bůh neustále a různými způsoby lidi zve, aby s ním navázali vztah a přijali ho do svého života. Dnes nás Otec vybízí, abychom následovali Ježíše, protože skrze něj dostáváme život, v němž Kristus přemohl smrt – život, který bez ohledu na všechny těžkosti stojí za to žít, protože vede k životu věčnému. V síle pocházející od Ducha Svatého můžeme odpovědět na Boží volání, které je pro každého z nás jedinečné.

Manželství je odpovědí na povolání

Ve svátosti manželství muž a žena odpovídají na povolání, které jim Bůh svěřil. Toto povolání znamená milovat tak, jak miluje on.

„Ano“, které si nevěsta a ženich řeknou ve svatební den, naráží den co den na snahu milovat druhého navzdory všem jeho křehkostem a slabostem. Proto každé povolání k lásce může podpírat jedině Kristova milost. To vyžaduje, aby manželé neustále přijímali milost, která jim, pokud ji přijímají denně, umožňuje postupně se s houževnatou vytrvalostí a pokornou trpělivostí učit milovat jeden druhého a milovat tak, jak miluje Ježíš.

Je potěšující vědět, že navzdory běžným nesnázím a nevyhnutelným těžkým chvílím zůstává Kristova přítomnost zásadní oporou a nedostižnou útěchou. Jeho hlas, zprostředkovaný Slovem, nás na naší cestě nepřestává volat, utěšovat a povzbuzovat.

Doporučujeme, aby si každý našel chvíli, znovu si katechezi přečetl a zamyslel se nad tím, co v jeho srdci konkrétně rezonuje.

Body k diskuzi pro páry/rodiny

Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko!
Neboť nejsou mé myšlenky myšlenky vaše
ani vaše chování není podobné mému (Iz 55,6.8).

Boží povolání někdy neodpovídá našim tužbám, myšlenkám a tomu, co se nám zdá správné. Prorok Izaiáš nám říká: Hledejte Hospodina, vzývejte ho.

• V páru a se svými dětmi se svěřme, zda jsme v době dospívání přemýšleli nad tím, jaké povolání pro nás Bůh připravil.
• Uvědomovali jsme si, že uzavřít manželství znamená odpovědět na Boží povolání?

Body k diskuzi v rámci společenství

Ve společenství se nad manželstvím zamysleme jako nad povoláním – nad Božím povoláním stát se svátostí, a tedy obrazem (nedokonalým, ale skutečným obrazem) jeho lásky.

• Jak můžeme poznat, zda volání, které slyšíme ve svém srdci,  skutečně pochází od Boha?
• Zamysleme se nad tím, jak důležité je rozlišovat v zásadních životních rozhodnutích, ale také v drobných výzvách, které k nám Bůh každý den směřuje.

Další materiály

„Manželství, zasvěcený život, kněžství: každé pravé povolání začíná setkáním s Ježíšem.“ Papež František, Promluva při generální audienci, 30. srpna 2017 [česky viz https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=26286]