…bychom mohli říci o dramatickém poklesu porodnosti z 1,83 v roce 2021 na předpokládanou hodnotu 1,35 v roce 2024. Proč? Mít děti je výsledkem vzájemného působení velkého množství faktorů, o kterých zatím neuvažujeme.

Pokud hledáme příčiny, pohybujeme se na „módních vlnách“ a dokola zdůrazňujeme význam úzkého výseče těch či oněch opatření. Nápadné je, že se sice mezi odborníky, a někdy i politiky, hovoří o obavách důsledků nedostatečné porodnosti, ale lidé ve fertilním věku tyto obavy ve stejné míře nesdílejí a jejich rodinná přání klesají. Za poslední roky klesla z 2,1 na 1,8 dítěte na ženu. Nevím, nakolik je útěšné tvrzení, že v evropském srovnání jsme lepší průměr… Potom se ovšem nabízí otázka, zda se jako společnost připravujeme na změnu v sociální politice, na trhu práce a hlavně v mezilidském soužití.

Které politické reprezentace na tuto otázku (alespoň) hledají odpověď?

Sociologové upozorňují na to, že s příchodem kapitalismu se zpřetrhaly rodové vztahy a dělba práce v rodině díky tomu, že bylo nutno se stěhovat za prací. Po zrušení dětské práce se nakonec stalo problémem i dítě, protože jeho cena, určovaná náklady ušlých příležitostí rodičů a náklady na jeho zabezpečení, neúměrně vzrostla a přestalo „být výhodné“ děti mít. Bylo by podle mého názoru přínosné, kdybychom u „kapitalismu“ v našich demografických úvahách ještě chvilku zůstali.

Dobře fungující vztahy ve firmě a osobní spokojenost…

Jaká je současná podoba řízení úspěšných firem? I když stále platí, že úspěch je měřen ziskem, málokterý podnikatel považuje za zbytečně vynaložené náklady investice do lidských zdrojů. Dobře fungující vztahy ve firmě a osobní spokojenost, která není myslitelná bez podmínek pro zvládání pečovatelských závazků, jsou důležitými faktory prosperity, stejně tak jako technologie. A jak vypadá diskuse na úrovni státní rodinné politiky? Oprávněně se zdůrazňují materiální podmínky, ale o těch dalších, vztahových, se mlčí.

A rozvodovost?

Kdo zmíní rozpad soužití jako významný krizový parametr, který ročně dopadá na minimálně 33 tisíc dětí, jejichž rodiče hledají další bydlení (v době deklarovaného nedostatku finančně dostupného bydlení), často se dostávají do finanční nouze a nepřivedou na svět tolik dětí, kolik chtějí?

Kdo považuje za prioritu výchovu ke vztahům ve školství, kdo veřejně hovoří o významu vztahových kompetencí?

Měli bychom se, podle mého názoru, zamyslet nad tím, zda chceme sledovat jen ukazatel porodnosti, nebo zda nám jde o společenské klima, které dává pocítit, že nejdůležitější „parametr“ je člověk. Některá ze zmíněných témat budou diskutována na plánované konferenci v Senátu PČR