Katecheze č. 3

Nazaretská pokora

Při pohledu na Ježíšovu rodinu, Josefa a Marii, může každá rodina znovu objevit své vlastní povolání a o něco lépe porozumět sama sobě, lépe se zorientovat na životní cestě a pocítit, že ji přitahuje radost evangelia.

Je důležité nezapomínat, že Boží Syn, který se stal člověkem, po mnoho let žil v normální a skromné lidské rodině. A právě do skromných a obyčejných skutečností se Pán touží zapojit a zůstávat v nich.

Naše skromné, obyčejné bytí se může po vzoru maličkého Nazareta – „nepatrné vesničky tvořené dílnou a pár domy“[1] – stát místem, které Bůh vyvolil pro svého Syna Ježíše, aby v něm přebýval. Nikdo se nemá cítit z tohoto velkého a úžasného daru vyloučen!

Ježíš se narodil v rodině. „Ježíšovou cestou byla rodina. […] Každá křesťanská rodina může v prvé řadě přijímat Ježíše, naslouchat mu, mluvit s ním, opatrovat ho, chránit ho a spolu s ním růst a tak zlepšovat svět. […] Pokaždé když nějaká rodina uchovává toto tajemství, byť na periferii světa, působí tajemství Božího Syna, tajemství Ježíše, který nás přichází spasit.“[2]

„Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. Jeho rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dni a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho rodiče uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: ‚Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali!‘ Odpověděl jim: ‚Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?‘ Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí“ (Lk 2,39–,52).

V Nazaretu „není řeč o zázracích nebo uzdravení, kázání – žádné tehdy nepronesl. Nemluví se o zástupech, které by za ním šly. Zdá se, že v Nazaretu všechno probíhalo ‚normálně‘ podle zvyků zbožné a činorodé izraelské rodiny. […] Pracovalo se, matka vařila, pečovala o domácnost. […] Otec, tesař, pracoval a učil pracovat syna.“[3]

Láska ať je normou

Doba, kdy Ježíš žil v Nazaretě, ve Svaté rodině, nasvěcuje i život každé naší rodiny novým způsobem: každodenní rutina všedního dne, zdánlivě nedůležitá a bezvýznamná, se může stát novým způsobem, jak naplnit specifické povolání rodiny: ukázat, že láska je normální.

Přemýšlíme o tom někdy?

Všechno, co dennodenně prožíváme doma, v práci, ve škole, byť to na první pohled přímo nesouvisí s úkolem předávat víru, je ve skutečnosti náš způsob, jak „činit normálním lásku, a nikoli nenávist, činit obvyklým vzájemnou pomoc, nikoli lhostejnost či nevraživost“.[4] Podobně jako během oněch třiceti let v Nazaretě se to může dít také v našich vlastních rodinách a v prostředí, kde žijeme.

Vytvořit prostor pro Ježíše

Naplnit své povolání a učinit z lásky normu lze jedině tak, že vytvoříme prostor pro Ježíše. „Jde o to, abychom se naučili objevovat Ježíše ve tváři druhých, v jejich hlase, v jejich požadavcích“ (Evangelii gaudium, č. 91).[5]

Naše vztahy jsou vždy vhodnou a příznivou příležitostí, jak prožívat svůj vztah s Kristem: představují možnost, jak se můžeme setkat s jeho tváří, jeho hlasem, jeho požadavky.

Když se láska stane normou, může každá z našich rodin přispět světu nenahraditelným způsobem, abychom mohli růst ve skutečné lásce a nefalšované solidaritě.

Žádná jiná škola nemůže učit skutečné, pravé, spolehlivé a věrohodné lásce tak, jak to dokáže rodina.

Doporučujeme, aby si každý našel chvíli, znovu si katechezi přečetl a zamyslel se nad tím, co v jeho srdci konkrétně rezonuje.

Body k diskuzi pro páry/rodiny

• Jak ve své rodině můžeme „učinit lásku normou“?
• Jak ve své rodině můžeme „vytvořit prostor pro Ježíše“?

Body k diskuzi v rámci společenství

• „Každá z našich rodin může světu přispět nenahraditelným způsobem“: šířit kolem sebe „vůni“ Ježíšovy lásky.
• Rodina je proto v našem společenství základním „aktérem“. Jak můžeme posílit přítomnost každé rodiny?

Další materiály

Papež František, Evangelii gaudium [česky vydalo nakl. Paulínky, Praha 2014, viz též https://www.paulinky.cz/_d/01/struct/Radost-evangelia.pdf]

Papež František, Promluva při generální audienci, 17. prosince 2014
[česky viz https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=21233]

Papež František, Promluva při generální audienci, 9. září 2015
[česky viz https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=22372]

---

[1] Papež František, Promluva při generální audienci, Svatopetrské náměstí, 9. září 2015.

[2] Papež František, Promluva při generální audienci, Svatopetrské náměstí, 17. prosince 2014.

[3] Tamtéž.

[4] Tamtéž.

[5] Český překlad viz papež František, Evangelii gaudium, Paulínky, Praha 2014.