Tato modlitba složená k 10. světovému setkání rodin pramení z hluboké vděčnosti našemu nebeskému Otci za veliký dar rodiny, která je výsostným prostorem láskyplných vztahů a také modlitby, jak to prokázaly i nedávné zkušenosti z časů pandemie. Její text se inspiruje tématem, které pro setkání zvolil papež František: „Rodinná láska: Povolání a cesta ke svatosti“. Modlitba má sloužit jako pastorační nástroj: od nynějška se ji lze modlit ve farnostech, společenstvích i doma, aby napomohla v přípravě na mezinárodní setkání nadcházejícího roku.

„Povolání každého dítěte se rodí z lásky zakoušené v rodinném životě, z lásky zakoušené uprostřed domácnosti, kde se vydává prvními krůčky na cestě ke svatosti,“ říká též kardinál Farrell a pokračuje: „Zkušenost s modlitbou nás uvádí do hlubšího a spásonosného významu vztahů v každodenním životě. Dvojice rodiny a povolání společně s rodinou a svatostí nám ukazují, jak zásadní význam mají rodinné vztahy pro zrod lásky. V době plné zkoušek a obtíží, kdy rodiny zažívají problémy a potýkají se s těžkostmi, nám řeči o rodinné svatosti mohou připadat zastaralé nebo nepřípadné. Právě v tom ovšem spočívá význam modlitby pro naplněné prožívání svátosti manželství. Vztah s Bohem umožňuje křesťanským párům oživovat každý den milost, kterou obdrželi, a ta je posiluje v každodenních úkolech a zápasech. Náš život vždy může být cestou k osobní, rodinné i manželské svatosti, způsobem, jak růst v lásce ke druhým lidem. Všichni rodinní příslušníci, včetně malých dětí, mládeže, rodičů i prarodičů, jsou povoláni objevit v sobě volání ke svatosti. V tomto smyslu se rodinný život může stát projevem svatosti jako ‚nejkrásnější tvář církve‘ (GE 9). To nám ukazuje, jak užitečné je vnímat vzájemné odkazy mezi Amoris laetitia a Gaudete et exsultate, jak to papež František navrhuje v tématu setkání, abychom lépe porozuměli rodinnému povolání.“