„Prarodiče a senioři“
Katecheze č. 6
Také prarodiče a staří lidé jsou součástí našich rodin.
V současném světě převládá skartační kultura, v níž mají lidé sklon považovat seniory za nedůležité, nebo dokonce pro společnost bezvýznamné. Stáří je ale naopak novou příležitostí odpovědět na Boží volání. Je to bezpochyby odpověď nová, jiná, a v některých ohledech dokonce dospělejší a zralejší.
Povolání k lásce nám Bůh adresuje v každé fázi našeho života. To znamená, že prarodiče a staří lidé jsou povoláni prožívat milost svého vztahu s Pánem také prostřednictvím vztahů se svými potomky, s vnoučaty – mladými lidmi, dospívajícími a také dětmi.
Odpověď na tuto výzvu se rozvíjí dvěma směry: jeden je dán tím, co senioři mohou nabídnout druhým skrze svou zkušenost, trpělivost a moudrost, a ten druhý je dán tím, co mohou od druhých přijmout ve své křehkosti, slabosti a nouzi.
Staří lidé tak nabízejí sobě i těm, kteří s nimi přicházejí do styku, novou příležitost ke skutečnému a zralému lidskému rozvoji.
Stárnutí je obtížné
Nemůžeme skrývat, jak obtížné je blížit se seniorskému věku. Pro některé je to zkušenost překypující hořkostí a smutkem, zejména je-li spojena s nemocemi nebo obtížemi, které ztěžují vykonávání běžných a dříve běžně prováděných činností.
Někdy je období stáří poznamenáno smutkem ze ztráty partnera, s nímž člověk strávil značnou část života.
V jistém smyslu lze i období stáří, charakterizované skromnými a prostými každodenními událostmi prožívanými ve skrytosti, tichosti a ve stavu zdánlivé bezvýznamnosti pro dějiny světa, přirovnat k životu Svaté rodiny z Nazareta.
Stáří je také obdobím, kdy sílí touha starých lidí po modlitbě a dialogu s Bohem, protože jsou méně samostatní a vyžadují stále více péče. Je to nepochybně privilegovaný a příhodný čas milosti a svatosti.
„Těmi staršími jsme my“
„Církev se nemůže a nechce přizpůsobovat mentalitě nevšímavosti, a tím méně lhostejnosti a pohrdání vůči stáří. Musíme probouzet kolektivní smysl vděčnosti, vážnosti, přívětivosti, aby se staří lidé mohli cítit součástí své komunity. Staří jsou muži a ženy, otcové a matky, kteří byli před námi na stejné cestě, ve stejném domě a v našem každodenním boji o důstojný život. Jsou to muži a ženy, od nichž jsme dostali mnohé. Starý člověk není vetřelec. Staří jsme všichni, dříve či později, ale nevyhnutelně, i když o tom nepřemýšlíme. A pokud se nenaučíme zacházet se starými dobře, bude se pak s námi jednat stejně.“[1]
Stáří: čas milosti a poslání
„Pán nás nikdy neskartuje. Volá nás, abychom jej následovali v každém věku. Také stáří obsahuje milost a poslání, opravdové Pánovo povolání. Stáří je povoláním. Ještě nenastal čas ‚složit vesla do loďky‘. Toto životní období se od těch předchozích nepochybně liší. Musíme jej také trochu ‚vynalézt‘, protože naše společnosti nejsou připraveny duchovně ani morálně přiznat této životní etapě její plnou hodnotu. Kdysi skutečně nebylo normální mít k dispozici čas, dnes mnohem víc. A také křesťanská spiritualita byla poněkud zaskočena. Je třeba věnovat se spiritualitě seniorů. Díky Bohu však nechybějí svědectví světců a světic pokročilého věku.“[2]
„Když nadešel den jejich očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: […] Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha:
‚Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka
podle svého slova v pokoji,
neboť moje oči uviděly tvou spásu,
kterou jsi připravil pro všechny národy:
světlo k osvícení pohanům
a k slávě tvého izraelského lidu.‘
Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: ‚On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.‘ Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma“ (Lk 2,22-38).
Básníci modlitby
„Evangelium říká, že [Simeon a Anna] denně s velikou věrností a dlouhé roky očekávali příchod Boha. Chtěli vidět ten den, zachytit znamení, vytušit jeho svítání. Možná už byli také trochu smířeni s tím, že dříve zemřou. Jejich dlouhé čekání trvalo celý život, neměli důležitější závazky než očekávat Pána a modlit se. A když Maria a Josef vešli do chrámu, aby splnili ustanovení Zákona, Simeon a Anna přišli podníceni vnuknutím Ducha Svatého (srov. Lk 2,27). Tíže věku a čekání z nich okamžitě spadla. Rozpoznali Dítě, objevili novou sílu k novému úkolu: vzdát díky a vydat svědectví tomuto Božímu znamení. Simeon pronesl improvizovaný chvalozpěv (srov. Lk 2,29-32), stal se v té chvíli básníkem a Anna se stala první hlasatelkou Ježíše, ‚mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma‘ (Lk 2,38).
Drazí prarodiče, drazí senioři, vyjděme po stopách těchto mimořádných starců! Staňme se také trochu básníky modlitby, zkusme hledat svoje slova, osvojme si ta, kterým nás učí Boží Slovo. Modlitba prarodičů a seniorů je pro církev velkým darem! Je to obrovské bohatství. A velká injekce moudrosti také pro celou lidskou společnost, zejména pro tu, která je příliš zaneprázdněná, schvácená a roztěkaná. Někdo musí zpívat rovněž pro ně a opěvovat Boží znamení, modlit se za ně. […] Velký věřící pravoslavné tradice z minulého století, Olivier Clément, říkával: ‚Civilizace, kde už se nikdo nemodlí, je civilizací, v níž stáří už nemá žádný smysl. A to je děsivé. My potřebujeme především seniory, kteří se modlí, protože k tomu je nám dáno stáří.‘ Potřebujeme staré lidi, kteří se modlí, protože k tomu nám bylo dáno stáří. Modlitba starých lidí je krásná.“[3]
[1] Papež František, Promluva při generální audienci, Svatopetrské náměstí, 4. března 2015.
[2] Papež František, Promluva při generální audienci, Svatopetrské náměstí, 11. března 2015.
[3] Tamtéž.
Modlitba k prvnímu Světovému dni prarodičů a seniorů
Děkuji ti, Pane,
za útěchu tvé přítomnosti:
i v časech osamocení
jsi ty mou nadějí a důvěrou,
jsi mi skálou a útočištěm od mládí!
Děkuji ti, že jsi mi dal rodinu
a požehnal mi dlouhým životem.
Děkuji ti za chvíle radosti i těžkostí,
za sny, které se v mém životě již splnily,
i za ty, které mě teprve čekají.
Děkuji ti za tento čas obnovené plodnosti,
ke kterému mě voláš.
Dej mi, Pane, více víry,
učiň mě nástrojem svého pokoje,
nauč mě, jak objímat ty, kdo trpí víc než já,
jak nepřestávat snít
a o tvých divech vyprávět novým generacím.
Chraň a veď papeže Františka a církev,
aby světlo evangelia dosáhlo až na konec světa.
Sešli svého Ducha, Pane, ať obnoví svět,
aby se utišila bouře pandemie,
chudí došli útěchy a skončily války.
Podpírej mě v mé slabosti
a pomáhej mi žít naplno
každý okamžik, který mi dáváš,
v jistotě, že ty jsi se mnou po všechny dny
až do konce věků.
Amen.[17]
Doporučujeme, aby si každý našel chvíli, znovu si katechezi přečetl a zamyslel se nad tím, co v jeho srdci konkrétně rezonuje.
Body k diskuzi pro páry/rodiny
- Pojďme si společně přečíst poselství papeže Františka prarodičům a seniorům a zamyslet se nad ním [česky viz https://cbk.blob.core.windows.net/cms/ContentItems/32017_32017/210622-poselstvi-ke-dni-prarodicu-a-senioru-2021-cz-fin.pdf].
- Jako rodina bychom se měli zamyslet nad tím, kterým seniorům bychom poselství papeže Františka mohli nabídnout.
Body k diskuzi v rámci společenství
- Také prarodiče a staré lidi pozvěme a zapojme do příprav a vedení těchto přípravných setkání na Světové setkání rodin.
- Co jako společenství už děláme pro zapojení prarodičů a seniorů? Co ještě udělat můžeme?
- Pusťme se do organizování a zapojme také mládež, abychom starým členům našeho společenství osobně předali poselství papeže Františka.
Další materiály
Papež František, Promluva při generální audienci, 4. března 2015
[česky viz https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=21560]
Papež František, Promluva při generální audienci, 11. března 2015
[česky viz https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=21589]
Poselství papeže Františka ke Světovému dni prarodičů a seniorů
[česky viz https://cbk.blob.core.windows.net/cms/ContentItems/32017_32017/210622-poselstvi-ke-dni-prarodicu-a-senioru-2021-cz-fin.pdf]
Modlitba ke Světovému dni prarodičů a seniorů
[česky viz https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/210623odpustky-ke-svetovemu-dni-prarodicu-a-starych-lidi]