Prý brzy dojdou peníze, co si počne (nejen) rodinná politika?
Pandemie přinesla zajímavý obrat v uvažování: ekonomické zájmy musely ustoupit starostem o život. Na to byl připraven málokdo, včetně ekonomů, kteří už před covidem navyšovali výdaje státního rozpočtu. Peníze ale nebudou. Co teď?
Současná situace, ve které výdaje státního rozpočtu neustále převyšují příjmy, nutně jednoho dne dojde do bodu, kdy peníze prostě nebudou. Alespoň ne všude, kde zatím byly… Znepokojující tedy jsou, jakkoli dobře míněné, přísliby o „finanční podpoře rodin“, aniž by dotyční politikové nahlas řekli, že se rodina nedá vnímat jen v souvislosti s dávkami, tedy penězi. Pokud by rodinná politika stála i padala s možnostmi finanční podpory, její vyhlídky do budoucnosti by asi nebyly moc růžové.
Rodinná politika bývá definována jako soubor opatření, která uspokojují potřeby rodin. Co je tedy potřeba pro založení rodiny? Především velká odvaha. Že bude dost sil na zdolávání překážek ve vztazích mladých rodičů, že se najde možnost uspokojivého bydlení i za současného poklesu příjmu po narození dítěte (příjem na hlavu dvoudětné rodiny je nižší než příjem na hlavu seniora), že se najde přijatelná míra profesního vytížení, která umožní i rodinný život atd…
Kdo takovou odvahu oceňuje? Kde se dá najít odpověď na otázku: „Proč – komu – se rozhodnutí založit rodinu a investovat do výchovy dětí vyplatí?“ Nepatří i takové otázky do rodinné politiky?
Neuspokojivá demografická situace, která v blízké budoucnosti bude ohrožovat udržitelnost systémů zdravotní a sociální péče, nás pravděpodobně donutí začít uvažovat podobně, jako současná pandemie: ekonomické zájmy budou muset ustoupit zájmu o udržitelné vztahy mezi generacemi a bude potřeba o nich hovořit.