Hlavním motivem veřejné diskuse o rodinné politice se v posledních letech staly rovné příležitosti. Historický vývoj tohoto konceptu, který přímo navazuje na vývoj chápání a uplatnění práv lidí s jakýmkoliv znevýhodněním, se aktuálně výrazně profiluje jako koncept, který se zabývá (ne)rovností mužů a žen, a uplatňuje se v mnoha oblastech veřejného prostoru, ale zejména ve vládních vizích a strategiích v oblasti rodinné politiky a politiky zaměstnanosti.

Národní centrum pro rodinu se veřejné diskuse o rovných příležitostech účastní už řadu let. Během těch let se ale pojetí konceptu značně proměnilo a je důvodné se domnívat, že pod pojmem „rovné příležitosti“ si každý představí něco trochu jiného. Tento vývoj se nakonec stal impulsem k uspořádání semináře „Rovnost příležitostí z pohledu rodinné politiky“, který proběhl 20. 9. 2016 v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Seminář se konal pod záštitou poslankyň Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR paní Pavly Golasowské, Jitky Chalánkové a Niny Novákové, a spolu s Národním centrem pro rodinu ho pořádala Asociace center pro rodinu.

V programu semináře zazněly příspěvky, které nabízely širší a provázanější kontext pro úvahy, jaké místo má koncept rovných příležitostí v demokratické společnosti, jaký vliv má jeho uplatňování na podobu veřejných politik a na jaká východiska při jeho aplikaci je dobré nezapomínat. Úvod do problematiky a velmi zřetelnou ilustraci východisek, které stály na začátku formování konceptu rovných příležitostí, obsahoval příspěvek doc. Haralda Christiana Scheu, specialisty na právo EU a mezinárodní a evropskou ochranu lidských práv, pedagoga Pf UK a člena Rady vlády pro lidská práva. Jeho úvaha se týkala mimo jiné  ekonomické teorie práva, která ovlivňuje veřejné politiky i v oblastech, které jsou daleko více spojeny s individuálními lidskými osudy, a pokouší se ekonomicky motivovat procesy postavené na vzájemné úctě, respektu a mezilidských vztazích.

V rodinné poltitice se daleko více než v jiných veřejných politikách objevuje a uplatňuje pojem „svobodná volba“. Nezbytnou podmínkou pro svobodu volby je dobrá znalost všech okolností, které volbě předcházejí, a také vědomé rozhodnutí nést za ni odpovědnost. Pokud se v rámci rodinné politiky se zabýváme situací a potřebami rodiny, pak k tomu neodmyslitelně patří péče, která se v rodině odehrává. Významem rodičovské péče z hlediska vývojové psychologie, komplementárním působením otce a matky na dítě a rozdíly v péči rodičovské a nerodičovské se ve svých příspěvcích zabývala prof. Lenka Šulová z Filozofické fakulty UK. Její vystoupení významně oceňovalo rodičovský přínos a význam jednotlivostí, které v jednom celku představují rodičovskou výchovnou péči, a pomohlo posluchačům znovu si uvědomit, jak významnou a cennou práci odváději během těch let, kdy svůj čas a energii věnují svým dětem. Že to není jen způsob uspokojení vlastních emocionálních potřeb a potřeb dítěte, ale společensky významný způsob, jak investovat do další generace.

Zahraniční zkušenost s aplikací rovných příležitostí a také s podobou rodinné politiky na severu Evropy přijel do Prahy přednést pan Jonas Himmelstrand, publicista a člen kolegia Institutu Gordona Neufelda, který se věnuje výzkumu neurověd. Jonas Himmelstrand  je také autorem knihy o osobním růstu a rodinné politice ve Švédsku a dlouholetým kritikem uplatňování nástrojů švédské rodinné a sociální politiky. Jeho vystoupení bylo velmi zajímavým pohledem na cestu, která v českých poměrech leží před námi  – cestu velmi nekompromisního uplatňování rovných příležitostí jako nástroje, který významně ovlivňuje rodinný život.

Příspěvky, které na semináři zazněly, se nevěnovaly pouze aspektům rodičovské péče. V rodině se ale často pečuje i o další členy, nemocné, lidi s postižením nebo seniory. Obě roviny péče – naplňování potřeb pečovaného a zároveň projev vztahu, sounáležitosti a solidarity pečujícího – jsou nesporně výrazným sociálním přínosem a cenným projevem mezigenerační solidarity. Zároveň posilují vědomí odpovědnosti jednoho člověka za druhého, posilují preventivní účinek kvalitního vztahového zázemí a ovlivňují další sociální a lidské roviny. Zároveň s sebou ale dlouhodobá péče přináší výrazná sociální rizika, která mohou snižovat kvalitu života rodiny, pečujícího i pečovaného. O aspektech dlouhodobé péče promluvila na semináři paní Olga Hubíková z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, výzkumnice, která se otázkám péče v rodině a situací pečujících dlouhodobě zabývá. Z jejího příspěvku bylo zřejmé, že velkou pozornost, která je koncentrována na otázky slučitelnosti rodiny a zaměstnání zejména ve vztahu k péči o nejmenší děti a někdy redukována na odpovídající počet míst v zařízeních péče o děti bude nezbytně nutné distribuovat rovnoměrněji a také s větším akcentem na zátěž, kterou péče v rodinách představuje. Péči v rodině chceme přiznat velkou hodnotu, nemůžeme ale nevidět, že svobodná volba v podmínkách rozhodnutí o dlouhodobé péči přichází velmi zkrátka – nejčastěji, ale ne zcela dobrovolně pečuje ten rodinný příslušník, který např. ztratil zaměstnání, pečující vykonávají často úkony, pro něž se necítí dostatečně vybaveni, nebo které jim působí velké rozpaky, v systému péče téměř neexistují odlehčovací služby, které by umožnily, aby rodina či jednotlivý pečující nevyčerpal svoje síly až na dno. Uplatnění konceptu rovných příležitostí je v tomto ohledu pouze deklaratorní. Konkrétních opatření je velmi málo a vzhledem k ukazatelům demografického vývoje nejdou dostatečná.

Také rovnost příležitostí pro lidi, kteří se ocitli na hranici (nebo za hranicí) sociálního vyloučení, je těžko představitelná. Pokud rovnost příležitostí znamená, že je třeba „stanovit stejnou startovní čáru“ (mít možnosti uplatnit se ve společnosti a dosáhnout svých práv), pak je také třeba připustit, že tento přístup nepočítá s lidmi, kteří stejnou startovní čáru nemají a jejich možnosti uplatnění budou vždycky něčím limitovány – i oni ovšem žijí v naší společnosti a spíše, než programy na jejich zaměstnávání by potřebovali program, který by společnost naučil jimi nepohrdat a nevylučovat jen proto, že nesplňují některý z faktorů „normálnosti“. Doktor Libor Prudký, jehož vystoupení se věnovalo rovným příležitostem v kontextu sociálního vyloučení, upozorňoval na řadu stereotypů v převládajících přístupech k lidem sociálně vyloučeným, stereotypů, které vedou k prohloubení závislosti na sociální pomoci státu zejména tím, že neproměňují společenské podmínky, ale poskytují jen momentální pomoc.

Účinnou příležitost však nabízí pouze kombinace obou přístupů – řešení momentální nouze a zároveň porozumění individuálním potřebám každého člověka. Pokud se někdo zabývá potřebami konkrétního člověka, dává mu tím současně najevo, že nachází smysl v jejich odlišnostech. Mají být položeny otázky po člověku (potřebuji, aby o mě někdo stál, potřebuji být oslovován jménem, potřebuji, aby můj příběh nebyl redukován na tady a teď – extrémně sociálně vyloučen, ale abych byl vnímán v kontextu svých předchozích životních fází, kdy jsem možná něco uměl, někým byl, potřebuji, aby lidé kolem mě věřili, že mám nějakou perspektivu) a ukazují se jednoznačným východiskem pro uplatňování konceptu rovných příležitostí.

Diferenciace, vědomí rozdílnosti, se tak stává principem nejen sociálních řešení, ale také principem svobodné volby uplatňované i v rodinné politice: rovných příležitostí lze dosáhnout tím, že společně vytvoříme prostředí, kde se rodiny budou moci rozhodnout pro svoje originální řešení, aniž se tím významně ekonomicky nebo společensky oslabí.

Diferenciace jako druhý pól rovnosti příležitostí. Nikoliv konfliktní, spíše komplementární.

V tomto duchu uzavřela seminář svým příspěvkem Marie Oujezdská, která ilustrovala na historickém přehledu rodinné politiky a klíčových okamžicích jejího vývoje souvislsoti mezi dnešní podobou rodiny a určitým společenským a také politickým očekáváním, které od rodiny máme.

Veřejná diskuse nad otázkami rodinné politiky je aktuálně velmi bouřlivá, jistě také v souvislosti s aktuální koncepcí rodinné politiky, která bude základním koncepčním materiálem pro přijímání dalších opatření, která mohou ovlivnit život rodiny u nás. Cílem semináře bylo zamyslet se kriticky nad příliš úzkým chápáním rovných příležitostí a zároveň najít společná východiska a skutečně konsenzuální postoje jednotlivých zástupců odborné veřejnosti a veřejné správy. Kvalita života rodiny je významným společenským ukazatelem, ale zároveň je za tímto souslovím dobré vidět mámy a táty usilovně zaměstnané výchovou dětí, obětavé rodiny, které v nelehkých podmínkách pečují o svoje nemocné, seniory, kteří mají se svými blízkými méně kontaktů, než by si sami přáli, nebo třeba mladé lidi, kteří zvažují, zda si založením rodiny nezkomplikují cestu za nějakým snem. Bylo společným přáním a záměrem organizátorů, aby spokojený a plnohodnotný rodinný život byl součástí toho snu, ambicí a cílem mnoha lidí a také součástí politické vize pro příští roky.

Prezentace a příspěvky, které zazněly na semináři:

Doc. Harald Christian Scheu Ph.D., PF UK: Koncept rovných příležitostí z české a evropské perspektivy

Prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc., FF UK: Rovné příležitosti z pohledu otce a matky

Jonas Himmelstrand, Švédsko, Neufeld Institute Faculty:Rovné příležitosti ze švédského pohledu

prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc., FF UK: Rovné příležitosti z hlediska rodinné politiky

Mgr. Olga Hubíková, VÚPSV: Rovné příležitosti pečujících

PhDr. Ing. Libor Prudký, FHS UK: Poznámky k rovným příležitostem pro sociálně vyloučené

PhDr. Ing. Marie Oujezdská, NCR: Koncept rovných příležitostí a rodinná politika

Audiozáznam semináře zde.