Cílem novely je zrušit anonymní dárcovství spermatu a tak především vyloučit biologické příbuzenství anonymního dárce, zabránit manželství mezi příbuznými, ale i upravit maximální počet spermií u jednoho dárce, a především zaručit dítěti právo znát biologického rodiče.

Pro podporu novely uvádíme následující:

Vrchní soud v německém Hammu svým rozhodnutím z 6. února 2013 výrazně posílil práva dětí anonymních dárců spermatu. V případu dvaadvacetileté dívky rozhodl, že má právo znát jméno svého biologického předka. 22letá Sarah se narodila jako dítě ze zkumavky a začala pátrat po svém genetickém předkovi. Spermobanka v Essenu jí jméno dárce odmítala odtajnit. Soud však rozhodl, že dívka má právo jméno dárce znát.  „Jde o precedentní verdikt. I jiné děti ze zkumavky budou moci žádat od lékařů informace o identitě svých předků,“ nechal se slyšet advokát Sarah.  

Podle odhadů žije v Německu kolem sto tisíc potomků anonymních dárců spermatu. Údaje o nich se v současnosti uchovávají třicet let. Důvodem ovšem není, aby se potomci dozvěděli jejich jména, ale aby se vystopovaly zdroje případných chorob.  (http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/1172032)

Anonymní dárcovství spermatu se ukazuje jako významná komplikace i v případech, kdy se rodina rozhodne pro další dítě. Často si rodiče přejí, aby měli sourozenci stejného biologického otce. Celá řada rodin, jejichž děti byly počaty spermatem anonymního dárce, nakonec po totožnosti biologického otce potomků pátrá.

Přes internetovou stránku www.donorisblingregistry.com, kterou  zřídila v roce 2003 Wendy Kramerová z města Nederland v americkém Coloradu pro svého syna Ryana, je možné se pokusit svého biologického příbuzného zjistit. V současnosti se na tyto stránky zaregistrovalo již přes 22 tisíc lidí.

Doktor Martin Langley z Laboratoře asistované reprodukce v texaském Bedfordu  uvedl: „Jako příklad složitosti vznikajících situací může sloužit anonymní dárkyně vajíčka, která za dvouleté období odevzdala tucet svých vajíček. V jejím dostupném okolí tak nyní žije dvanáct přibližně stejně starých lidí, kteří mají polovinu genů společných a bez internetu by o sobě neměli ani tušení. Kritici praxe anonymního umělého oplodnění navíc upozorňují na možnost setkání a například sňatku dvou sourozenců, kteří o sobě nevědí.“

Podle neurologa a etika medicíny, lékaře a filosofa z I. lékařské fakulty Karlovy univerzity Jan Payneho, by dárci spermatu neměli zůstat úplně neznámí, především kvůli genetickým chorobám, ale i suverenitě člověka (zdroj Idnes- http://zpravy.idnes.cz/etik-mediciny-uplnou-anonymitu-darce-neuznavam-kvuli-genum-i-svobode-1kg-/domaci.aspx?c=A110806_134223_domaci_taj)

„Chápeme, že barvu očí a barvu  vlasů dědíme po rodičích. Těžko se nám ale už přijímá, že geny ovlivňují nejen naše těla, nýbrž i naše myšlenky, povahu, charakter. Evoluční psychologie dokonce říká, že nás geny ovlivňují i v takových oblastech, jako je volba partnera, romantická láska či žárlivost. Geny mají vliv na strach z noci, na úzkosti, deprese, strach z dravých či jedovatých zvířat, kreativitu, inteligenci, pozitivní či negativní emoce při vnímání vůní a pachů a na mnohé další. Projekt lidského genomu je v tomto smyslu fascinujícím počinem. Začínáme si klást otázky, nakolik jsou to naše geny, nakolik prostředí a nakolik ‚my sami‘ (Mgr. et Mgr. Marek Vácha, přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy).“

Podporujeme záměr novely.