Navýšení starobních důchodů v průměru o 900 Kč měsíčně, bylo jistě potřebné, ale je toto řešení spravedlivé k rodinám s dětmi,  nebylo možné ekonomickou situaci seniorů zlepšit jinak?  Navýšením důchodů  se dále prohloubilo již existující neuspokojivé ekonomické postavení rodin s dětmi. Do 1. ledna představoval čistý peněžní příjem na hlavu dvoudětné rodiny zaměstnanců asi 58% příjmu na osobu v rodině zaměstnance bez dětí, ale příjem důchodců tvořil 62%.

Užitečné by bylo vědět, zda je toto řešení spravedlivé k rodinám s dětmi, zda nebylo možno ekonomickou situaci seniorů zlepšit i jinou formou, mimo jiné například investicemi do výstavby vhodného bydlení,  a zda toto zvýšení přispívá k udržitelnému rozvoji ve společnosti.   

Je jisté, že se navýšením důchodů dále prohloubilo již existující neuspokojivé ekonomické postavení rodin s dětmi. Do 1. ledna představoval totiž čistý peněžní příjem na hlavu dvoudětné rodiny zaměstnanců asi 58% příjmu na osoby v rodině zaměstnance bez dětí, zatímco příjem důchodců tvořil 62%. Vyčíslení nového, navýšením důchodů vzniklého, ne/poměru nelze najít ani v odborných časopisech. Nespravedlivé přehlížení příjmů rodiny je jen jednou ze zásadních otázek. Nabízí se další.

Proč se při navyšování důchodů nepamatovalo na ženy, starobní důchodkyně, které z důvodu péče o nynější plátce daní mají nejnižší důchody?

Podobné řešení  ve formě opatření nazvaného Mama 4 Plus, přijali nedávno v Polsku. Pouze sporadicky se dovídáme o tom, že navýšením důchodů přestal de facto fungovat průběžný systém financování. To znamená, že od letošního roku nebudou „stačit“ peníze z odvodů na sociální pojištění a stát bude muset každoročně vynakládat přibližně 12 miliard korun navíc na výplatu současné výše důchodů. Jaká je dlouhodobá prognóza tohoto vývoje a jaké z ní plynou důsledky?

Poněkud nesystémově působí i navýšení příspěvků na péči až ve III. a IV. stupni míry závislosti

Bylo přidáno jen těm, kteří jsou v domácí péči. Opravdu je spravedlivé oceňovat péči v rodině navýšením příspěvků pouze ve III. a IV. stupni míry závislosti, tedy jen tehdy, když stát nestačí s dechem, a tím nakládá na rodinu téměř nezvladatelné? Opravdu musí být péče v rodině jen hrdinstvím a ne s placenou prací srovnatelně společensky oceňovanou činností?

Není načase se zabývat zásadními otázkami souvisejícími s rodinou a budoucností?

Marie Oujezdská, Národní centrum pro rodinu