Katecheze č. 4

V rodině existují různé role, ale všechny nás spojuje společná identita: všichni jsme děti! Nikdo si nevybírá, zda se narodí. Každý z nás vděčí za svou existenci a za svůj život matce a otci. Život si nemůžeme dát sami, můžeme ho pouze přijmout.

Život je tajemství, které před námi zazáří, když se narodí dítě a my je poprvé spatříme na vlastní oči: v tu chvíli nás přemůže něco nesmírného. To děťátko je, které na nás závisí jen zčásti a které jsme začali milovat ještě dříve, než jsme je poznali, dokladem tajemství života.

Všichni se navzájem potřebujeme

Když jsou děti maličké, potřebují nás. Na nás závisí jejich každodenní život: jídlo, oblečení, péče o tělo i komunikace, od nás se učí, jak žít ve světě. Avšak i v dospělém věku má každý z nás zkušenost, že jsme na něčem a na někom závislí. Stále potřebujeme pomoc, lásku a odpuštění!

Co se za touto pravdou skrývá?

Milován před narozením

Bůh Otec každého z nás viděl jako jedinečnou bytost a miloval nás už před narozením.

„Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě“ (Jer 1,5).

Závislost, která charakterizuje náš příchod na svět, nám sděluje, že nás někdo miloval jako první, že po nás toužil a že naši rodiče byli otevřeni přijmout náš život jako dar.

Mučivý pocit, že nás nikdo nepotřebuje, nás trápí. A to i v takových situacích, kdy nás jako děti nevybrali do týmu nebo nás vyvolali až úplně nakonec – cítíme se odstrčení.

Pokud ale pomyslíme na to, že jsme celou dobu vyvolení a povolaní, pak nás vědomí toho, že přebýváme v Božím srdci, zbavuje úzkosti a ujišťuje nás, že jsme celou dobu zakořeněni v lásce, která je „dříve“ než všechno ostatní.

„Zde pramení také hloubka lidské zkušenosti být synem či dcerou, která nám umožňuje objevit nezištnou dimenzi lásky, jež nás nepřestává udivovat. Je to krása toho, že jsme milováni dříve. Děti jsou milovány, ještě než přijdou.“[1]

Nevybrali jsme si sami sebe, ale byli jsme vybráni. To nám naznačuje, že nezbytnou podmínkou pro vstup do Božího království je „nepovažovat se za soběstačné, ale uznávat, že potřebujeme pomoc, lásku a odpuštění,“[2] což jsou skutečnosti, které nám děti – a zvláště ty nejmenší – stále připomínají.

Život v bratrství

Rodina je první místo, kde se učíme žít bratrství, k němuž jsme coby děti jednoho Otce byli všichni povoláni.

„V rodině mezi sourozenci se člověk učí mezilidskému soužití, tomu, jak se má žít ve společnosti. Možná si toho nejsme vždy vědomi, ale právě rodina nás uvádí do bratrství ve světě! Zakusíme-li toto počáteční bratrství, živené láskou a rodinnou výchovou, rozšíří se tento bratrský styl jako příslib na celou společnost a vztahy mezi národy. Požehnání, kterým Bůh v Ježíši Kristu zahrnuje bratrský svazek, toto pouto rozšiřuje nepředstavitelným způsobem a uschopňuje ho, aby překonalo jakýkoliv rozdíl mezi národy, jazyky, kulturami, a dokonce i náboženstvími. […] Ostatně dějiny nám dostatečně ukázaly, že svoboda a rovnost bez bratrství mohou překypovat individualismem, konformismem a osobním zájmem.“[3]

Doporučujeme, aby si každý našel chvíli, znovu si katechezi přečetl a zamyslel se nad tím, co v jeho srdci konkrétně rezonuje.

Body k diskuzi pro páry/rodiny

Každý člověk vždy potřebuje pomoc, lásku a odpuštění!

• Jak se cítíme, když nám někdo pomáhá, miluje nás, odpouští nám?
• Kdo nám pomohl, koho milujeme, kdo nám odpustil?
• V srdci každého člověka, se kterým se setkáváme, se skrývá touha po tom, aby se mu dostalo pomoci, lásky a odpuštění. Být druhému člověku nablízku proto může být důležité. Přemýšlejme o tom, co jsme zažili v poslední době: koho jsme udělali šťastným a koho jsme se snažili milovat?

Přijměme výzvu papeže Františka: „Každý z nás ať v srdci mlčky přemýšlí o svých dětech, pokud je má. A všichni mysleme na svoje rodiče a děkujme Bohu za dar života.“[4]

Body k diskuzi v rámci společenství

• Děti nás potřebují, aby mohly vyrůst, ale také my potřebujeme druhé.
• Vědomí nebo pocit, že nás nikdo nepotřebuje, nás trápí. Co by konkrétně způsobilo, kdybychom mohli zajistit, aby se každý v našem společenství cítil potřebný? Mohli bychom uspořádat přípravné setkání před Světovým setkáním rodin a nabídnout všem možnost zapojit se.
• Přijměme výzvu papeže Františka: „Mysleme na své bratry a sestry a v tichosti srdce se za ně pomodleme.“[5]

Další materiály

Papež František, Promluva při generální audienci, 11. února 2015
[česky viz https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=21466]

Papež František, Promluva při generální audienci, 18. února 2015
[česky viz https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=21498]

Papež František, Promluva při generální audienci, 18. března 2015
[česky viz https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=21617]

Papež František, Promluva při generální audienci, 14. října 2015
[česky viz https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=22548]

---

[1] Papež František, Promluva při generální audienci, Svatopetrské náměstí, 11. února 2015.

[2] Papež František, Promluva při generální audienci, Svatopetrské náměstí, 18. března 2015.

[3] Papež František, Promluva při generální audienci, Svatopetrské náměstí, 18. února 2015.

[4] Papež František, Promluva při generální audienci, Svatopetrské náměstí, 11. února 2015.

[5] Papež František, Promluva při generální audienci, Svatopetrské náměstí, 18. února 2015.