V průběhu roku 2016 se Národní centrum pro rodinu podílelo na spolupráci odborné platformy MPSV, jejímž cílem bylo nastavení parametrů služby nerodičovské péče o nejmenší děti, tzv. mikrojeslí. NCR se dlouhodobě věnuje přenosu dobré zahraniční praxe, v tomto případě jsme se inspirovali zejména rakouským a německým vzorem „denních matek a otců“ (Tagesmutter, Tagesvater).

Platforma pracovala na analýze dosavadních forem nerodičovské péče a na vhodném profesním profilu pečujících osob, současně probíhala velmi dynamická diskuse o tom, jaké má mít poskytovaná služba parametry. Současně s prací odborné platformy už vznikaly první mikrojesle podporované z prostředků ESF.

Jistou dobu se zdálo, že zájmem platformy je vymezení parametrů dvou typů služby: mikrojeslí (pod tím názvem si snadno představíme malou, maximálně čtyřčlennou skupinu dětí ve věku 6 měsíců až tři roky, o které pečuje více pečujících) a podobné služby poskytované v soukromí, v bytě pečující osoby, která má ve skupině případně i vlastní děti. Současně jsme upozorňovali na odlišný charakter a cíle péče o takhle malé děti: nejde o vytvoření prostoru pro návrat pečujícího rodiče na trh práce, protože tak malé děti by měly strávit v nerodičovské péči maximálně jednotky hodin týdně (viz výstupy ze semináře o nerodičovské péči, který NCR uspořádalo na podzim 2017). Připomínali jsme osvědčenou zahraniční praxi, kdy ve skupině denních matek jsou děti v širším věkovém rozpětí, takže to připomíná spíš sourozeneckou skupinu, a upozorňovali jsme i na to, že služba „denních matek“ je vnímána jako doplňková, pokrývající např. situace, kdy rodiče potřebují navštívit lékaře, vzdělávat se, nebo mít bezpečné místo pro starší dítě mezi školním vyučováním a kroužkem.

V podobném duchu jsme zpracovali i příspěvek o zahraniční praxi a doporučení pro její možný přenos do českého prostředí, který měl být součástí analýzy pečujících osob. Současně vznikal návrh na legislativní a systémové uchopení tohoto nového typu péče o děti. Ani jeden z materiálů není na webových stránkách odborné platformy uveden, přinášíme tedy alespoň pracovní verzi „Analýzy a a zhodnocení dosavadního systému vzdělávání osob pečujících o malé děti“, do níž jsme přispěli kapitolou o zahraničních zkušenostech.

Milí příznivci i náhodní návštěvníci, pod odkazem najdete záznam z workshopu, který na Fóru rodinné politiky pořádalo Národní centrum pro rodinu pod názvem: Je rodina zdrojem společenské prosperity?

Zkracování rodičovské dovolené jako opatření slučitelnosti rodiny a zaměstnání?

Na dvoudenním setkání v Plzni na přelomu srpna a září, kde se setkala řada zástupců subjektů, které se zabývají tématy spojenými s rodinnou politikou, se jako červená nit táhla diskuse o nerodičovské péči o děti – tedy o nutnosti zřizování míst ve školkách, dětských skupinách a nově také mikrojeslích, které pečují o děti už od šesti měsíců. Současná diskuse o nerodičovské péči má dva základní pilíře:

Jedním je velký – i finanční – důraz na budování zařízení nerodičovské péče, dětských skupin a mikrojeslí. Garance míst v zařízeních péče pro čtyřleté, tříleté a dvouleté děti nutí obce určovat spádové školky, plnění barcelonských cílů by však nemělo být upřednostňováno před skutečným zájmem české společnosti naplňovat nejlepší zájem dětí. O ty jde totiž především. Plnění barcelonských cílů nebo jiných politických imperativů by vždycky mělo zohledňovat jejich účel – tedy správu veřejných věcí, nikoliv stavět cíle jedné politiky nad druhé – v tomto případě rezignovat na odpovědný rodinněpolitický přístup a naplňovat zejména cíle politiky zaměstnanosti.Je na místě položit otázku, zda je v nejlepším zájmu dvouletých a mladších dětí být pečovány v instituci, v jak velké skupině, kolika pečovateli a kolik hodin denně. S tím souvisí zátěž obcí, které mají podle zákona dostatečný počet míst garantovat, aniž se pracuje se skutečnou poptávkou, což vytváří nelogický ekonomický tlak na zřizovatele předškolních zařízení a vidinu draze financovaných kapacit, které zejí prázdnotou, protože mnoho rodičů svoje malinké děti umístí do institucionální péče jen na krátko. Naštěstí.

Číst dál

Na přelomu srpna a září 2017 proběhla v Plzni dvoudenní akce pořádána MPSV pod názvem Fórum rodinné politiky. Ministerstvo o jejím průběhu informovalo tiskovou zprávou s následujícím titulkem:

Odborníci, politici a občané budou společně hledat cesty z krize české rodiny

V textu najdeme například i tyto formulace:

Podle dostupných čísel a dat je česká rodina v krizi. Dlouhodobě klesá porodnost, polovina dětí se rodí mimo manželství, téměř polovina manželství se rozvádí, populace stárne.  Již nyní máme osmnáct procent lidí starších 65 let a v roce 2030 to bude čtvrtina obyvatel. Čtyřicet procent žen zažilo nějakou formu domácího násilí a téměř čtvrtina rodin jsou rodiny samoživitelské. Ženy mají problém vrátit se po mateřské na trhu práce a najít odpovídají uplatnění, jsou více ohroženy chudobou.

Konference jsme se aktivně účastnili, a ačkoliv nechceme ani v nejmenším znevažovat situaci mnoha rodin, které jsou v ekonomické či sociální nouzi, a ačkoliv čísla o výskytu domácího násilí považujeme za alarmující (ale to je na samostatný článek), nabízíme trochu jiný pohled na situaci české rodiny, než jen kritický. Demografický vývoj a stárnutí populace jsou jevy, které nepostihují pouze českou společnost, ale týkají se také ostatních zemím EU a současně jsou fenoménem souvisejícím úzce s ekonomicky vyspělou společností, která současně nečelí žádnému závažnému ohrožení. V této souvislosti je snad vhodnější mluvit o trendu či vývoji, než o krizi, protože se jedná o jevy předvídatelné.

Číst dál